V posledním měsíci se toho událo docela dost. Já mám pocit, jako kdyby uběhly tak tři měsíce, protože mi přijde, že jsem se posunula opravdu kupředu. A co se změnilo?
Uvolnila jsem se. Ať už to zní jakkoli divně, tak po mnoha letech jsem se dokázala uvolnit. A to nejen v těle, ale i v mysli. A co mi v tom uvolnění pomohlo? Rozhodně kontinuální terapie, na které chodím, díky kterým lépe vidím do sebe a zjišťuju, co potřebuju a co mám ráda. Hodně mi dal i první víkendový seminář v rámci kurzu, na který chodím. Otevřelo mi to mysl, srdce a hlavně jsme tam tancovaly, zpívaly a musím říct, že po skončení semináře jsem se cítila neskutečně volně a povolila mi i stažená krční páteř a hrudník! A to je co říct! Dalším polínkem do ohně transformace byl i párový retreat, na kterém jsem byla s přítelem. Poznala jsem tam sama sebe, vybrečela jsem bolístky, dostala jsem podporu od partnera a navíc jsme tam spolu zažili věci, které nás sblížily, a já se díky tomu cítím šťastná.
Tlak a frustrace je pryč. Cítím se šťastnější a mám konečně radost!
Najednou necítím ten tlak, příšernou únavu a frustraci. Necítím se opomíjeně ani nemilovaně. Naopak. Jsem dobře naladěná, cítím fakt příjemnou energii, konečně se víc raduju, můj hrudník není stažený, je uvolněnější, lépe se mi dýchá a vidím věci a události pozitivněji. Navíc jsem udělala rozhodnutí, že se potřebuju hnout z místa a změnit pracovní prostředí. Odcházím ze současného zaměstnání a čeká mě nová kapitola, další lekce, kterou se mám naučit. Je to pro mě z části těžké, protože je to opuštění mojí komfortní zóny, kde vím, co a jak, znám lidi a nějak jsem si tam zvykla. Každopádně vím, že je třeba jít dál, že jsem se svoji lekci naučila, a jinde mě čeká jiné divadlo s novými herci, kteří mi zahrají to, co se v životě potřebuju naučit dalšího. A co to bude? To nevím. Je to děsivé a zajímavé zároveň. Jsem zvědavá, co mi život přinese.
Vím, že je třeba jít dál. Čeká mě nové divadlo s novými herci, kteří mi zahrají to, co se v životě potřebuju naučit dalšího.
Poprvý v životě jsem to pustila. Nelpěla jsem na výsledku, neměla jsem očekávání, nedělala jsem si starosti, co se mnou bude. Prostě jsem se odevzdala procesu. A hádejte, co. Vyšlo to! Otevřelo mi to nové možnosti a nabídky a já jsem se nestačila divit, co se děje. Prostě jsem věřila, že to nějak bude, že mě život nezradí a podrží mě. Jsem fakt moc vděčná! Jasně, že mám strach. Jasně, že sem tam cítím nejistotu. Ale to k tomu patří. Je to krok do neznáma. Zase. Je to správně? To ukáže čas.
Říjen byl pro mě ve znamení transformace. Před nedávnem jsem si vytáhla kartu s hadem, která značí transformaci a strach z neznáma. Na semináři v rámci kurzu Facilitátorka ženských skupin jsem si namalovala obrázek, kde jsem umístila hada jako znak změny a přerodu. No, a tak se tak i děje. Jak jsem přání vyslala do vesmíru, tak mi ho vesmír splnil. A já věřím, že to bude změna k lepšímu.
A jaké přání vysíláte vy?
Comments