top of page
About me
SRF_3783.jpg
O mně

Kdo jsem? 

Ahoj, moc tě vítám na svým stránkách, na které jsi jistě nezavítala náhodou :) 

Ráda bych se ti představila. Jsem Radka Lišková, ale od jisté doby jsem byla a možná stále jsem známá jako Raduš. Jako dítě jsem ráda tvořila, ať už to bylo kreslení, malování, vyrábění nebo třeba psaní pohádek a příběhů. Taky jsem milovala zpívání a tančení u televize u hudebních klipů. Řekla bych, že jsem měla svůj svět, ve kterém jsem byla ráda, ve kterém jsem se mohla vyjádřit svým vlastním způsobem. 

V 17 letech jsem objevila tanec - konkrétně street dance, který mě uchvátil svou svobodou a technikami, které zahrnoval. Zamilovala jsem se do tance a tehdy začala moje cesta sebeobjevování. 

Tanec mi pomohl objevit moje dary

Když jsem začala tancovat - učit se tančit, bylo pro mě překvapující, že mi to celkem jde. Nebyla jsem nikdy nadaná na sporty - nebo aspoň tak mi to bylo tvrzeno. Najednou mi kámošky říkaly, že hezky tancuju. Fakt jo? Nevěřila jsem tomu. Ale někde v hloubi duše jsem tomu věřit chtěla, protože mě tancování moc bavilo. Byla jsem fascinovaná tím, co se dá s tělem dělat, že se s ním dá vlnět, že se dá vrtět pánví, dělat vlny rukama, izolace těla apod. Nejdříve jsem se učila obecně street dance - hip hop, house dance, zkoušela jsem i funk, pak jsem objevila dancehall a waacking. Jeden čas jsem se hodně věnovala waackingu - je to tanec, který se hodně opírá o osobnost tanečníka, vyznačuje se různými pózami, pohyby rukou a výrazem obličeje. Důležité taky je, jak se oblečete, protože to vás vyjadřuje, to spolutvoří vaši taneční roli, kterou ztvárňujete. Mě na tom bavily ty ruce, šla mi technika a ráda jsem se učila různé kombinace. Mou slabinou bylo vyjádření své osobnosti, ženskosti. Tehdy jsem o tom moc neměla ponětí, co to vlastně je, jak to mám vyjádřit. A taky jsem se styděla, nevěřila si. 

Pak jsem objevila dancehall. Tehdy jsem vůbec nevěděla, o co jde. Ale na lekci hrál Sean Paul a mě se to moc líbilo! A tak začala moje první opravdová láska. Dancehall. Fakt jsem se do tohohle stylu ponořila, jezdila jsem na různý workshopy, doma jsem trénovala v pokojíčku... Fakt jsem makala. Chtěla jsem taky jít na battle, ale bála jsem se. Nakonec jsem se ale přihlásila. Chvíli to trvalo - pár battlů, než mě konečně porota vybrala a já jsem mohla fakt battlovat. Abys byla v obraze, tak battle je způsob soutěže - jeden proti jednomu. Určitý čas tancuje jeden a pak druhý a porota vybere, kdo postupuje dál. Na úvod se většinou tancuje několik sekund, tzv. demo. Z dema se pak vybere určitý počet tanečníků do battlu. 

Dancehall jsem milovala, studovala, později jsem ho začala i učit. Hrozně moc jsem chtěla na Jamajku, odkud pochází. Tam jsem se nikdy nedostala, ale jezdila jsem na kempy mimo ČR, kam se sjížděli tanečníci z Jamajky a učili tam. Pro mě tanec byl život. Můj sen bylo být lektorka tance, cestovat, učit a předávat svou lásku a knowledge. Zmíním zde pár lidí, bez kterých by to nešlo - velký vděk patří Roots Company (Dušanovi a May, Boruufovi a dalším, které jsem poznala a kteří mi dali základy). Velký vděk taky Janči Jay Jelínkové, která mi předala hodně, díky které jsem se zlepšovala ve freestylu a která mě inspirovala k taneční cestě. Byla taky první, která přinesla do ČR africké tance. 

Nechtěla jsem dělat nic jiného než tanec. Můj fokus byl jasnej. Stát se dobrou tanečnicí. Ve svých 17 letech jsem si dala osmiletý cíl - do 25 let budu dobrá tanečnice, kterou budou lidi v taneční komunitě v ČR znát. Bylo to těžký, ale milovala jsem to. Učila jsem, točila videa, dostala jsem pak první booking na workshop do Kroměříže a pak se to rozjelo. A světe, div se, do 25 let jsem fakt byla tanečnice a živila jsem se tím. Kvůli tanci jsem opustila i vysokou školu, nedokončila jsem bakalářku a státnice. Já toho nelituju, ale byla to událost, kvůli které jsem se hodně hádala se svým tátou, kterej to těžce nesl. Ale já jsem se rozhodla za sebe a udělala bych to znova. 

Díky tanci jsem objevovala samu sebe. Bojovala jsem s tím, že si nevěřím, no zároveň jsem si postupem času vytvořila určitou osobnost. Vytvořila jsem si sebe takovou, jakou jsem chtěla. Sebevědomou tanečnici, která se oblíká určitým způsobem, tancuje a žije svůj sen. A vlastně nedělá skoro nic jinýho než tanec. Absolutně zaměřená. 

Po dancehallu přišla moje druhá láska - africké tance z Angoly kuduro a afrohouse. Díky těmto tancům jsem se podívala i do Afriky, do Angoly. Splněnej sen! Zažila jsem taky pár zahraničních battlů, haty, protože nejsem afričanka a tancuju africké tance... ale taky vděk a lásku, že šířím tyto tance. Byla to těžká cesta, ale milovala jsem ji. Propagovala jsem tyto tance v ČR, v tanečních školách a studiích. Jezdila jsem na battly do Hamburku a Lisabonu a vzdělávat se mimo ČR - hlavně do Lisabonu a do Polska na jeden skvělej festival, kterej bohužel už neexistuje. Každopádně afro pro mě bylo svobodnější než dancehall. Probudilo ve mně hluboký emoce a já jsem milovala tuhle hudbu a tenhle tanec. Makala jsem, učila jsem všude možně a snažila jsem se šířit povědomí o těchto tancích zde v ČR. 

Abych to zkrátila, tak tancem jsem se živila do covidu. V roce 2017 jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem do covidu učila všemožně v různých studiích a makala na tom, aby se o afru více vědělo. A když už lidí přibývalo, přišel covid a smetl mě. 

Covid mi umožnil začít další kapitolu

SRF_3922.jpg

Když bylo covidové období, pro mě to bylo peklo. Ztratila jsem smysl života. Poprvé jsem pocítila velkou ztrátu v roce 2017, kdy mi umřela máma na rakovinu. Ale nad vodou mě držel tanec a učení. Když ale přišel covid, najednou jsem ze dne na den neměla nic. Neměla jsem práci. To, co jsem dlouhé roky budovala. Byla jsem na dně. Úplně. I ve vztahu to moc neklapalo a já jsem se se sebevědomím dostala úplně na nulu, navíc jsem po jisté době tančit přestala, protože najednou jsem neviděla smysl. Chyběli mi lidi, lekce, cestování... 

Dneska vidím covid jako obrovskou životní lekci a vlastně takovou facku od života - prober se!!! Je tu pro tebe ještě něco víc, ale musíš začít od sebe!!! 

Měl to být pro mě budíček, že se musím obrátit sama do sebe a zjistit, kdo jsem. Mělo mi to ukázat, že musím odhodit to, co mi neslouží, přesvědčení, která mi neslouží. Mělo mi to ukázat, že musím začít mít ráda samu sebe, sundat masky a zrodit se z popela. Jinak to nejde dál. Oslovila jsem tedy jednu kamarádku koučku. Potom jsem začala chodit na terapie a nakonec jsem se v říjnu 2023 přihlásila na rekvalifikační výcvik Facilitátorka ženských skupin. 

Co bych k tomu všemu řekla dnes? Děkuju za to! Vidím totiž, jak moc jsem se posunula. Zažila jsem mnoho bolesti, hodně jsem toho odtrpěla. Ale díky koučinku a terapiím jsem začala pomalu odkrývat, co vlastně chci já, ne to, co chtějí ode mě ostatní. Co chci já! Jaká mám přání, potřeby. . Začala jsem sebe stavět na první místo. 

Výcvik Facilitátorek byl pro mě... wow! Transformační. Vstupovala jsem do něj především kvůli seberozvoji. Chtěla jsem jít hlouběji. Chtěla jsem transformaci. A tak se i stalo. Díky tomuhle výcviku jsem znovuobjevila tanec, ale jinak. Uvědomila jsem si, že už nechci tančit jen jeden styl. Teď chci poznávat samu sebe skrze tanec, skrze pohyb, skrze intuitivní pohyb, skrze improvizaci. Zažila jsem, jaké to je, když prostřednictvím tance objevím svou duši a prožiju svoje Já. Ve výcviku jsem taky pochopila, o čem jsou ženské kruhy a jak jsou významné. Jak jsou léčivé. Jsou nástrojem pro léčení našich zranění, můžeme v nich být jako ženy samy sebou, můžeme vyprávět naše příběhy a inspirovat a nechat se inspirovat. Můžeme díky nim opečovat samy sebe, dát průchod našim emocím a být tím, kým jsme bez souzení. Tento výcvik mi dal toho tolik, že se to ani slovy vyjádřit nedá. Ale hlavně - objevila jsem tam svoje dary, svou jedinečnost a svůj směr. Pochopila jsem, že covid prostě jen uzavřel kapitolu mého života a otevřel novou. Mým úkolem je nyní být sama sebou, uznat svou hodnotu a tvořit prostor pro ostatní ženy, které chtějí změnu, které chtějí být samy sebou, chtějí se naučit mít rády samy sebe. 

A jsou to právě ženské kruhy a tanec, které jsou mými nástroji. Svobodný tanec a kruh. Nádherná kombinace, která dává hluboký smysl. A proto jsem zde a tvořím a budu tvořit pro tebe ženské kruhy a taneční koncepty s přesahem, které ti mohou ukázat, kdo jsi, že máš hodnotu a stojíš za to! 

Děkuju, že jsi dočetla až sem. Věřím, že se setkáme osobně nebo třeba v on-line kurzu. Ať už to bude kdekoliv, věř, že máš hodnotu a že jsi na tomto světě z nějakého důvodu. Jen ho je třeba objevit. A k tomu ti může pomoct intuitivní tanec a ženský kruh. 

Děkuju a těším se na setkání, 

               Raduš
bottom of page