top of page

Co by si přála moje vnitřní žena?


Kdyby se mě někdo zeptal třeba před třemi lety, co by si přála tvoje vnitřní žena, koukala bych a říkala si, coooo? Kdo to je? Kde je? Proč tam je? Ona mluví?


Překvapivě, každá z nás máme svou vnitřní ženu, ale taky svého vnitřního muže. V ideálním případě by měli být oba spolu v pohodě a v souladu a harmonii. No, nalijme si čistého vína, často se spíše setkáme s tím, že ti dva spolu buď bojují, nebo převládá jeden, nebo o sobě ani neví.


Nebojte se, nezbláznila jsem se, nejsou to žádné reálné nebo osoby v našem těle nebo naší mysli. Vnitřní žena je v podstatě naše ženská energie. Vnitřní muž pak energie mužská. Jak muži tak ženy máme obě tyto energie. A v každém z nás převládá jiná. I v muži může být v převaze ženská energie. V ženě zase mužská. Samozřejmě ideálně by v ženě měla více proudit energie ženská, ale zároveň být v souladu s tou mužskou. Neznamená to však, že by ženská energie měla převládat. To bychom mohly skončit jako plynoucí víly na loukách bez směru.


My jako ženy plyneme, tvoříme, vyjadřujeme emoce a prožíváme. Muži naopak jdou tvrdě za cílem.

Co je principem ženské energie - naší vnitřní ženy? Plynutí, emoce, prožívání, bytí v těle, láska, vztahování se, jemnost, prázdnota, uvolněnost. Vysvětlím. Vše, co je ženské, prostě plyne nehledě na čas. Prostě se neseme světem, cítíme a prožíváme emoce, které jsou proměnlivé, někdy divoké, někdy jemné, ale všechny hluboké. To, že emoce prožíváme, znamená, že je necháváme proudit naším tělem, cítíme je v těle, propouštíme je, vyjadřujeme je, necháváme je plynout. Jsme láskyplné bytosti, milujeme vztahy, jsou pro nás nadmíru důležité. Když cítíme, že náš vztah např. s partnerem není v pořádku, ovlivní to všechno ostatní, co děláme. Rády se vztahujeme k ostatním lidem. Proto je pro nás přirozené setkávat se s kamarádkami a hodiny klábosit o tom, jak se máme, co jsme zažily, kdo koho miluje, nenávidí, pomlouvá,.... zajímají nás vztahy a vše kolem nich. Jsme taky jemné bytosti, to však neznamená, že jsme slabé. Naše síla je v naší zranitelnosti. Prázdnota. Proč prázdnota? Rády se plníme právě emocemi, plníme naše životy věcmi, pořád něco vytváříme a plníme tak svět a prostor kolem nás. A taky, když se milujeme s mužem, on nás doslova plní, naplňuje. A my přijímáme. To je další princip ženskosti. Přijímání. Přijímáme muže, dary, přijímáme život. A co je dalším naším principem? Uvolněnost. Když jsme uvolněné, tak se cítíme krásné, můžeme tvořit, radovat se, vyjadřovat se.


Mužská energie - vnitřní muž je naopak silný, pevný, je více v myšlenkách, je realistický, logika je jeho kámoš, miluje svobodu, je orientovaný na cíl a výkon, má svaly, naopak je plný a dává, je zpevněný, ostražitý, rád soutěží, soupeří, hlídá čas a nic mu neunikne. Muži jsou často velmi soustředění a zaměření na cíl. Je pro ně důležitý ten výsledek. Pro nás pro ženy naopak je důležitější ten proces, ta cesta. Narozdíl od nás muži milují svobodu, vztahy je můžou někdy i děsit, protože je svazují a ohrožují jejich soustředěnost na cíl. Uvažují logicky, často bez přílišných emocí. Rádi myslí, promýšlí strategie, vyhodnocují situace, jsou realisté, nelítají si nikde na obláčku. Často jsou velmi dochvilní, přesní a aktivní. Rádi cvičí, buší ve fitku, dělají bojové sporty, prostě všechno, kde je výkon, síla, zpevnění. Budují si silnou vůli. Jejich principem je dávání, penetrace. Penetrují nejen svět, ale i ženu. Naplňují ji. Proto do sebe zapadáme. Proto jsme jin a jang.


To jsem popsala tak nějak ze své hlavy, co mě momentálně napadlo. Samozřejmě je mnoho článků a publikací, které se zabývají mužskou a ženskou energií a jejich principy. Hlavní je, abychom pochopily, jak zhruba vypadá ta ženská a mužská energie. Je to důležité pro to, abychom mohly zkoumat naši vnitřní ženu.


Jak se moje vnitřní žena cítí? Co potřebuje? Co by si opravdu přála? Lásku. Obejmutí. Vdát se. Tvořit...

Jak se moje vnitřní žena cítí? Momentálně silně, klidně, ví, že má svůj hlas, že se může projevit a ukázat se. Cítí se ale trošku osaměle. Nechci říct že nemilovaně. Ale trošku to tam je. Tvoří, učí se, baví jí to, věří, že to má smysl. Vidí svůj směr. Je vděčná za to, že se může vyjádřit.


Co by potřebovala? Teď? Obejmout. Slyšet "miluju tě". Cítit lásku.


Co by si opravdu přála? Nepřestat věřit v sebe sama. Být obklopená láskou. Tvořit a sdílet to. Žít v harmonickém vztahu. Vdát se. Být spojená s tím, koho miluje. A taky být v harmonii s vnitřním mužem. Ale to si myslím je docela reálné. Vnitřní muž byl dlouho u kormidla, dlouho ji utlačoval a nerespektoval. Ale teď ji nechal ukázat se světu, projevit se, prožívat a být. A tím jí projevil respekt.


Já vím, že teď je moje žena spokojená víc než kdy dřív. Věnuju jí pozornost. Potažmo věnuju pozornost sama sobě, svojí tvorbě - např. tomuhle blogu. Pro mě je to srdcová záležitost a způsob sdílení a vyjádření se. Miluju to. Děkuju za to. Vím, že bych chtěla více lásky, že bych ji chtěla cítit. Od partnera. Vím taky, že je třeba se zaměřit na malé věci, které mohou být ukazatelem lásky. Ne vždy dostáváme to, co chceme. Ale většinou dostáváme to, co potřebujeme. Dřív jsem si říkala, že je to pěkná blbost, ale teď s tímto výrokem dost souzním, protože se mi to děje v životě.


Když potřebuju obejmout a nikdo tu není... Obejmu se sama. Dám sobě tu pozornost a lásku. Empatii. Protože kdo tu bude, když ostatní ne? Přece já. Navždy.

A co když potřebuju obejmout a slyšet miluju tě a nikdo tu není? Obejmu se sama. A řeknu si "miluju tě". Protože tahle láska, tenhle projev je taky velmi důležitý. Projevit sama sobě cit, soucit, lásku, empatii. Jdu do toho. A už mi v tom není tak divně jako kdysi. Přijde mi to... potřebné a příjemné. Protože kdo tu bude, když ostatní ne? No, přece já sama se sebou. Navždy.





Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page